Byl další podzim

čas čtyřverší a po deštích

to páchlo zimou

a já, já skrytý sám pod peřinou

těšil se z života až k zbláznění

a to i přes ukradený dětství

přes to že vím že čert nikdy nespí

dnes pokorně si přiznávám ze čertem si je každý sám

Byl další podzim

čas deštů a čtyřverší

čas svařeného vína

a starejch zašlejch fotek

co vůbec nevoní po skořici

a rudolící opilci s klaunovskými nosy

drmolí pod okny svý básně noci

Byl další podzim

a kde kdo psal cosi o vránách

ale já , já už mám strach

A z čeho? Z čeho strach?

psát o ranách

a otvírat to co stěží zavřít jde

zas čekat na něco co prostě nepřijde

Je další podzim

čas lesklejch ulic

hadích hřbetů kalných řek

věnců a svíček co znamenají vděk

čas stínů a pouličních lamp

čas promočených bot a šatů

a listů oděných jen ve zlatu

čas myšlenek, punkevních skrytých řek

čas vonící žitím, čas vzpomínek